Právě jste se ocitli na místě, kde se můžete inspirovat pomocí příběhů lidí, kterým záleží na tom, aby jejich škola měla zdravou duši… Budeme moc rádi, pokud s námi budete svůj příběh sdílet i vy!
“….posílám můj domácí úkol s názvem “Vrátná školy”.
Dala jsem si za úkol pokusit se zlepšit nejen svůj, ale i přístup paních vrátných u vstupu do školy.
Celý víkend jsem přemýšlela, jak co a kdy udělám. Nakonec jsem zvolila postup po malých krůčkách.
V pondělí při vstupu do školy jsem s úsměvem paní vrátnou pozdravila, zeptala se, jaký měla víkend a popřála jí krásný den. To stejné jsem udělala i odpoledne s druhou paní vrátnou.
V úterý jsem s sebou vzala malou pozornost – syn upekl bábovku. Obou jsem se zeptala, co vnímají ve své práci vrátné jako náročné.
Ve středu byl pro mě hodně náročný den. Dala jsem si za cíl s oběma strávit chvíli času na vrátnici. Ráno bylo příjemné, paní vrátná byla sdílná, začala si hned povídat a zároveň jsme spolu „vítali“ příchozí žáky. Byla překvapená, jak v mé přítomnosti reagují, že ona tohle běžně nezažívá. Odpoledne bylo pro mě nebylo tak příjemné, jako ráno. Druhá paní vrátná je důchodkyně a je u nás jen jako záskok za dlouhodobou nemoc. Podle toho k tomu tak i paní vrátná přistupuje. Nic ji nebaví a nic nového se učit nechce. Neměla moc chuť se o čemkoliv bavit. Odcházela jsem zpražená, ale čekali na mě rodičovské aktivy, na které jsem se moc těšila. Ráda rodičům ukazuji, jak se jejich ratolesti posouvají po odborné stránce, i když víme, že u všech nejsou všechny předměty růžové. Důležité je, že je obor baví a do školy rádi chodí. Rodičů přišlo hodně a aktiv se mi drobet protáhl. Při odchodu nabytá pozitivní energií i od rodičů jsem paní vrátné popřála krásný zbytek večera. Její reakce „Konečně, už jste poslední“ mě zaskočila.
Ve čtvrtek ráno den začal úplně nádherně. Paní „ranní“ vrátná mě vítala s úsměvem. A já si uvědomila, že opravdu maličkostí se dá udělat veliká radost. Celý den byl od začátku pohodový. „Odpolední“ paní vrátná byla ve stejném ladění jako předešlý den.
Vím, že příští týden se jejich směny prohodí a třeba, když s ní budu chvíli vítat žáky svůj pohled na práci vrátné malinko přehodnotí…”