Destigmatizace

Rozumíš těmto pojmům?

Stigma

Slovo stigma pochází z řečtiny a znamená vpich, tetování, cejch. Je to tedy určitý druh označování lidí.

Co je se stigmatem spojeno? Nevědomost (problém znalostí), předsudky (problém postojů) a diskriminace (problém jednání). Existuje mnoho typických příkladů neinformovanosti, stereotypů, mýtů a zkreslených představ spojených s duševními onemocněními a jejich léčbou. Např. přesvědčení, že lidé s depresí si za svoji nemoc mohou sami nebo že člověk se zkušeností se schizofrenií je nebezpečný svému okolí.

Diskriminace

K diskriminaci a k předsudkům často dochází z důvodu neznalosti a negativních postojů. To zahrnuje nepřijetí, odmítání, odpor, nepřátelství, opomíjení nebo ponižování a agresi. Projevuje se pak často označováním negativní nálepkou.

Stigmatizace

Stigmatizace obvykle označuje soubor negativních a často neoprávněných názorů, které má společnost nebo skupina lidí o nějakém stavu – např. stigmatizace spojené s duševní nemocí nebo s chudobou.

Sebestigma

Sebestigmatizace vzniká, pokud člověk zná společenské předsudky, které se vztahují k dané skupině, souhlasí s nimi a aplikuje je sám na sebe. Pokud například ví, že si společnost o lidech s duševním onemocněním myslí, že jsou slaboši, zvnitřní si tento předsudek a začne si pak sám o sobě myslet, že je slaboch.

Jde o pocity nepřijetí sebe sama, sebekritiky, někdy dokonce i sebenenávisti.

Destigmatizace

Destigmatizace je totiž důležitou součástí každé společnosti, napomáhá k odstraňování nepravdivých informací – mýtu o skupinách a jedincích. A její podpora je právě cílem této lékovky. 

Setkáváš se s nepříjemným oslovováním, pojmenováváním či označováním?

Zkus se nejprve zamyslet:

Urazil/a nebo pojmenoval/a jsi nepěkně někdy někoho ty sám/sama? Jaká situace, jaké emoce tě k tomu přiměly? (nevědomost, neznalost, obavy, stereotypní chování či předsudky nebo něco dalšího)

Každý má vždy právo se ozvat a říci, že je mu nějaké jednání nepříjemné. Stejně tak by nikdy nikdo neměl zapomínat na to, že i on má svou hodnotu. Nezapomeň na svoje silné stránky.

Co na urážky pomáhá tobě?

Poděl se s námi: poduz@rek.zcu.cz

Je ti trapně? Obáváš se říct svůj názor? Stud tě ochromuje a myslíš jen na to, co se od tebe očekává? Stydíš se být sám sebou?

Stud, trému a nervozitu zažil v životě téměř každý/á. Většina z nás má tak pro tyto stavy pochopení a dokáže si představit, co druhý prožívá a co se s ním tělesně děje. Někdy nás ale stud úplně ochromí, pak je dobré si to uvědomit a pokusit se porazit tento negativní pocit.

Napadlo tě někdy, že očekávání ostatních si možná vytváříme jen my sami ve svévlastní hlavě?

A je skutečně tak důležité, co si myslí ostatní?

Máš pocit, že ti ostatní nerozumí, že jsi na všechno sám/sama? Ze všeho nejraději zůstáváš sám/sama se sebou?

I tady platí, zkus najít někoho, s kým o tom můžeš mluvit. Všiml/a sis ve svém okolí někoho, kdo to může mít v tomto ohledu podobně těžké?

Nevěříš si? Ztrácíš půdu pod nohama?

Jedná se o pocit, který přepadne občas každého, pokud by nás ale nepříjemný pocit příliš ovládal, tak s tím musíme něco dělat.

Nezapomínej, že i přes nepříjemnou emoci, svoje schopnosti neztrácíš. Jsi pořád dobrý/á v tom, co děláš. Zkus si na to vzpomenout.

Prožíváš často situace, kdy pociťuješ strach a úzkost? Zabraňuje ti to zvládat běžné povinnosti?

Strach a úzkost jsou emocí, kterou zažije občas každý, je normální, že to prožíváš i ty. Co by ale určitě nebylo v pořádku, pokud by ti tyto pocity neumožňovaly normálně žít, pak je určitě dobré vyhledat pomoc. Nezapomeň, že na to nemusíš být sám/a, že je kolem tebe spousta lidí, kteří ti rádi pomohou. Neváhej najít potřebnou podporu.

Jsi někdy na rozpacích, že nezapadáš do kolektivu, že nerozumíš svému okolí? Myslíš si, že jsi divný/á, jiný/á než ostatní?

Někdy se může stát, že se neshodujeme se svým okolím, můžeme mít pocit vyčlenění a rozpaků, zda jsem opravdu tak divný/á. V životě si občas projdeme fázemi, kdy se můžeme cítit vyčleněni a nepochopeni. Zkus najít někoho kolem sebe, s kým by si to mohl/a probrat, neuzavírej se do sebe a nebuď v rozpacích z toho, že ti okolí nerozumí. Samozřejmě se ale ani netlač do něčeho v čem by ti nebylo pohodlně. Důležité je jen to, že na to nejsi sám/a.

Prožíváš intenzivně některou z těchto emocí?

To je legitimní a může se tak dokonce dít i bez ohledu na to, cítíš-li na sobě stigma. Je dobré o emocích mluvit a také pro ně hledat to pravé pojmenování .

Zkus s emocemi pracovat. Máme pro tebe jednoduchá cvičení, která lze využít v momentálních situacích tady a teď a také kontakty pro dlouhodobější podporu.

Máš pocit, že se ztrácíš sám/a v sobě. 

Ztrácíš se v sobě, máš pocit, že nevíš, kdo jsi, co chceš, kam směřuješ. Tyto pocity mohou být v určité fázi dospívání obvyklé. Určitě ale není dobře v tomto stavu setrvávat dlouho.Zkus se proto zamyslet nad pár věcmi.

Připomeň si, v čem jsi dobrý/á. Možná to teď a tady nejsi schopen/schopna „vidět“, ale máš přece osobní mapu svých silných stránek. Nebo ještě nemáš?
Tak jdeme na to:

Pokud to nepomáhá, zkus si o svých pocitech promluvit s někým, komu věříš.

Někdy může být řešení těžší, než se zdáloa potom je určitě dobré vyhledat odbornou pomoc, nezůstávej se svými pocity sám.

Je toho všeho tak moc, že se necítíš dobře ani fyzicky? Bolí tě často hlava nebo břicho nebo jiná část těla? Nemůžeš usnout nebo na tebe spánek přichází příliš často a je dlouhý?

Tělo funguje jako „jeden celek“ – pokud nám není dobře na duši, nemůžeme se cítit dobře ani po těle a naopak! Mluv o tom! Nezapomínej na duševní hygienu. Očista duše je stejně tak důležitá jako třeba čištění zubů!

Máš pocit, že ti ostatní nerozumí?

Promluv si o svých pocitech s někým, komu důvěřuješ. To by mohlo pomoci a zároveň tě třeba navést k dalším krokům.

A možná taky zjistíš, že na to nejsi sám/sama.

Jestli chceš slyšet pravou plzeňštinu, poslechni si první díl podcastu Když duše není stigma. Lišákovým hostem je Honza Šimek, student FAVky a plzeňský muzikant. Lišák s Honzou nás zavedou hlavně do hudebního prostředí – diskutují nad trémou i úzkostí, které jsou si dost podobné, a to nejen projevy na těle. Uslyšíš, jak tyto nepříjemnosti zvládnout.
Může mít někdy trému každý? Jak to má Honza? Napadlo tě, že muzikanti mohou být ve skutečnosti velcí introverti? A co vlastně znamená „introvert“?

Káťa, druhý Lišákův podcastový host, je nadšenkyní do cestování, studia, Itálie a spousty dalších věcí. Vedle toho všeho je také perfekcionistka. Jak dlouho se dá vydržet tlak vytvářený na sebe samu?

Káťa s Lišákem se v rozhovoru motají zejména kolem jejího Erasmu v Itálii. Je Erasmus jedna velká párty? A dá se absolvovat i s kapkou nejistoty? Co pro Káťu znamená být introvertem a je možné se v tomto ohledu během Erasmu změnit?

A co třeba ten perfekcionismus, má blízko k prokrastinaci? Jaký velkým problémem může být rozhodování či time management?  Odpovědi na všechny tyhle otázky a další najdeš v dnešním dílu podcastu!

P.S.: Tenhle díl rozhodně neposlouchej s prázdným žaludkem.

Martin je nejen třetím Lišákovým hostem v podcastu, ale i šotoušem. A pokud nevíš, co to šotouš je, určitě si tenhle díl poslechni. Dozvíš se také, že se i zapálený cestovatel někdy musí vystavovat cestovní horečce, aby si vysněný výlet užil „teď a tady“ a nikoli až po jeho skončení. Jinými slovy – nervozita umí vážně překážet.
Lišák s Martinem se shodují na tom, že každý problém je třeba řešit, i když říct si o pomoc nemusí být pro každého jednoduché. Oba posdílejí zkušenosti s psychoterapií a Lišák představí podporu studentům, která na ZČU je.

Čtvrtým Lišákovým hostem je Kamila, studentka, sportovkyně, trenérka a mimo jiné autorka článku o syndromu vyhoření. Syndrom vyhoření si sama zažila, a to jak ve škole, tak i ve sportu. Moc dobře ví, jaký vliv mohou mít na psychiku jedince tlak na výkon, strach z neúspěchu, jak nepříjemné mohou být scénáře ve vlastní hlavě. Nejen proto dnes staví Kamča působení na svěřence v tréninku atletiky zejména na radosti a komunikaci.

V pátém díle podcastu je Lišákovým hostem Kuba, další z redaktorů blogu Studentské otazníky, student FAV a také spisovatel. Ano, Kubovi vyšla sbírka povídek s názvem Kdo nemaká, nežere. Lišák s Kubou nás v první části tohoto dílu odvádí od žurnalistiky do světa literární tvorby za zdmi ZČU.
Druhou část věnují povídání o tom, jak se Kuba dozvěděl o duševních potížích Lišáka, a co může člověk prožívat, když se od někoho blízkého dozví o jeho duševním onemocnění, o kterém do té doby neměl ponětí. Věděli jste, že člověk s depresí „to“ nemívá napsané na čele a nemusí být vůbec zakřiknutý? A změnil se Kubův pohled na Lišáka a lidi s duševním onemocněním?

Michaela Vaňková je šéfredaktorkou Studentských otazníků (nemá toto označení příliš ráda – že by se snad za slovem šéf schovávalo nějaké stigma?). Svoji práci a kontakt se studenty Míša ráda má, a moc! To nakonec uslyšíš v první části šestého dílu tutoho podcastu. V druhé části se Míša rozpovídá o svých patáliích s duševním zdravím, které jí znepříjemnily hlavně prvák a druhák studia VŠ. Přechod ze střední školy s sebou přináší nové zkušenosti. Teď už Míša ví, že není dobré ignorovat negativní pocity a zavírat je do 13. komnaty, a taky, že i neradost ze života se dá řešit.

Posledním Lišákovým hostem v podcastu je… Lišák? Tedy, přesněji: Lišák je posledním podcastovým hostem Aleny, která za něj tentokrát převzala post moderátora. Proč Lišák podcast dělá? Kolik má koníčků a jak to pomáhá proti depresím? A co vlastně Lišák řeší sám za psychické problémy? Odpovědi na všechny tuty otázky a spoustu dalších najdeš v sedmé a zároveň poslední redaktorské epizodě podcastu Když duše není stigma.

V bonusové epizodě podcastového seriálu Alena s Lišákem znovu lehce narušují dynamiku moderátor-host a hovoří o zákulisních věcech tvorby podcastu. Zajímá tě, jak vznikl název? Proč zrovna téma duševního zdraví je obsahem jednotlivých epizod?
Uslyšíš také historky ze zákulisí a Lišák s Alčou zodpoví otázky, které jim posluchači a hosté během natáčení podcastu pokládali. Dozvíš se toho zkrátka dost a ještě víc, tak poslouchej!