Destigmatizace

Rozumíte těmto pojmům?

Stigma

Slovo stigma pochází z řečtiny a znamená vpich, tetování, cejch. Je to tedy určitý druh označování lidí.

Co je se stigmatem spojeno? Nevědomost (problém znalostí), předsudky (problém postojů) a diskriminace (problém jednání). Existuje mnoho typických příkladů neinformovanosti, stereotypů, mýtů a zkreslených představ spojených s duševními onemocněními a jejich léčbou. Např. přesvědčení, že lidé s depresí si za svoji nemoc mohou sami nebo že člověk se zkušeností se schizofrenií je nebezpečný svému okolí.

Diskriminace

K diskriminaci a k předsudkům často dochází z důvodu neznalosti a negativních postojů. To zahrnuje nepřijetí, odmítání, odpor, nepřátelství, opomíjení nebo ponižování a agresi. Projevuje se pak často označováním negativní nálepkou.

Stigmatizace

Stigmatizace obvykle označuje soubor negativních a často neoprávněných názorů, které má společnost nebo skupina lidí o nějakém stavu – např. stigmatizace spojené s duševní nemocí nebo s chudobou.

Sebestigma

Sebestigmatizace vzniká, pokud člověk zná společenské předsudky, které se vztahují k dané skupině, souhlasí s nimi a aplikuje je sám na sebe. Pokud například ví, že si společnost o lidech s duševním onemocněním myslí, že jsou slaboši, zvnitřní si tento předsudek a začne si pak sám o sobě myslet, že je slaboch.

Jde o pocity nepřijetí sebe sama, sebekritiky, někdy dokonce i sebenenávisti.

Destigmatizace

Destigmatizace je totiž důležitou součástí každé společnosti, napomáhá k odstraňování nepravdivých informací – mýtu o skupinách a jedincích. A její podpora je právě cílem této lékovky. 

Setkáváte se s nepříjemným oslovováním, pojmenováváním či označováním?

Zkuste se nejprve zamyslet:

Urazili nebo pojmenovali jste nepěkně někdy někoho vy sami? Jaká situace, jaké emoce vás k tomu přiměly? (nevědomost, neznalost, obavy, stereotypní chování či předsudky nebo něco dalšího)

Každý má vždy právo se ozvat a říci, že je mu nějaké jednání nepříjemné. Stejně tak by nikdy nikdo neměl zapomínat na to, že i on má svou hodnotu. Nezapomeňte na svoje silné stránky.

Co na urážky pomáhá vám?

Podělte se s námi: poduz@rek.zcu.cz

Je vám trapně? Obáváte se říct svůj názor? Stud vás ochromuje a myslíte jen na to, co se od vás očekává? Stydíte se být sami sebou?

Stud, trému a nervozitu zažil v životě téměř každý/á. Většina z nás má tak pro tyto stavy pochopení a dokáže si představit, co druhý prožívá a co se s ním tělesně děje. Někdy nás ale stud úplně ochromí. Pak je dobré si to uvědomit a pokusit se porazit tento negativní pocit.

Napadlo vás někdy, že očekávání ostatních si možná vytváříme jen my sami ve své vlastní hlavě?

A je skutečně tak důležité, co si myslí ostatní?

Máte pocit, že vám ostatní nerozumí, že jste na všechno sami? Ze všeho nejraději zůstáváte sám/sama se sebou?

I zde platí – zkuste najít někoho, s kým o tom můžete mluvit. Všimli jste si ve svém okolí někoho, kdo to může mít v tomto ohledu podobně těžké?

Nevěříte si? Ztrácíte půdu pod nohama?

Jedná se o pocit, který přepadne občas každého. Pokud by nás ale nepříjemný pocit příliš ovládal, tak s tím musíme něco dělat.

Nezapomínejte, že i přes nepříjemnou emoci svoje schopnosti neztrácíte. Jste pořád dobří v tom, co děláte. Zkuste si na to vzpomenout.

Prožíváte často situace, kdy pociťujete strach a úzkost? Zabraňuje vám to zvládat běžné povinnosti?

Strach a úzkost jsou emocí, kterou zažije občas každý. Je normální, že to prožíváš i vy. Co by ale určitě nebylo v pořádku, je pokud by vám tyto pocity neumožňovaly normálně žít. Pak je určitě dobré vyhledat pomoc. Nezapomeňte, že na to nemusíte být sami, že je kolem vás spousta lidí, kteří vám rádi pomohou. Neváhejte najít potřebnou podporu.

Jste někdy na rozpacích, že nezapadáte do kolektivu, že nerozumíte svému okolí? Myslíte si, že jste divný/á, jiný/á než ostatní?

Někdy se může stát, že se neshodujeme se svým okolím, můžeme mít pocit vyčlenění a rozpaků, zda jsem opravdu tak divný/á. V životě si občas projdeme fázemi, kdy se můžeme cítit vyčleněni a nepochopeni. Zkuste najít někoho kolem vás, s kým byste to mohl/a probrat, neuzavírejte se do sebe a nebuďte v rozpacích z toho, že vám okolí nerozumí. Samozřejmě se ale ani netlačte do něčeho, v čem by vám nebylo pohodlně. Důležité je jen to, že na to nejste sami.

Prožíváte intenzivně některou z těchto emocí?

To je legitimní a může se tak dokonce dít i bez ohledu na to, cítíte-li na sobě stigma. Je dobré o emocích mluvit a také pro ně hledat to pravé pojmenování .

Zkuste s emocemi pracovat. Máme pro vás jednoduchá cvičení, která lze využít v momentálních situacích tady a teď a také kontakty pro dlouhodobější podporu.

Máte pocit, že se ztrácíte sám/a v sobě?

Ztrácíte se v sobě, máte pocit, že nevíte, kdo jste, co chcete, kam směřujete. Tyto pocity mohou být v určité fázi dospívání obvyklé. Určitě ale není dobře v tomto stavu setrvávat dlouho. Zkuste se proto zamyslet nad pár věcmi.

Připomeňte si, v čem jsi dobří. Možná to teď a tady nejste schopni „vidět“, ale máte přece osobní mapu svých silných stránek. Nebo ještě nemáte?
Tak jdeme na to:

Pokud to nepomáhá, zkuste si o svých pocitech promluvit s někým, komu věříte.

Někdy může být řešení těžší, než se zdálo, a potom je určitě dobré vyhledat odbornou pomoc, nezůstávejte se svými pocity sami.

Je toho všeho tak moc, že se necítíte dobře ani fyzicky? Bolí vás často hlava nebo břicho nebo jiná část těla? Nemůžete usnout nebo na vás spánek přichází příliš často a je dlouhý?

Tělo funguje jako „jeden celek“ – pokud nám není dobře na duši, nemůžeme se cítit dobře ani po těle a naopak! Mluvte o tom! Nezapomínejte na duševní hygienu. Očista duše je stejně tak důležitá jako třeba čištění zubů!

Máte pocit, že vám ostatní nerozumí?

Promluvte si o svých pocitech s někým, komu důvěřujete. To by mohlo pomoci a zároveň vás třeba navést k dalším krokům.

A možná taky zjistíte, že na to nejste sami.

Jestli chcete slyšet pravou plzeňštinu, poslechněte si první díl podcastu Když duše není stigma. Lišákovým hostem je Honza Šimek, student FAVky a plzeňský muzikant. Lišák s Honzou nás zavedou hlavně do hudebního prostředí – diskutují nad trémou i úzkostí, které jsou si dost podobné, a to nejen projevy na těle. Uslyšíte, jak tyto nepříjemnosti zvládnout.
Může mít někdy trému každý? Jak to má Honza? Napadlo vás, že muzikanti mohou být ve skutečnosti velcí introverti? A co vlastně znamená „introvert“?

Káťa, druhý Lišákův podcastový host, je nadšenkyní do cestování, studia, Itálie a spousty dalších věcí. Vedle toho všeho je také perfekcionistka. Jak dlouho se dá vydržet tlak vytvářený na sebe samu?

Káťa s Lišákem se v rozhovoru motají zejména kolem jejího Erasmu v Itálii. Je Erasmus jedna velká párty? A dá se absolvovat i s kapkou nejistoty? Co pro Káťu znamená být introvertem a je možné se v tomto ohledu během Erasmu změnit?

A co třeba ten perfekcionismus, má blízko k prokrastinaci? Jak velkým problémem může být rozhodování či time management?  Odpovědi na všechny tyhle otázky a další najdete v dnešním dílu podcastu!

P.S.: Tenhle díl rozhodně neposlouchejte s prázdným žaludkem.

Martin je nejen třetím Lišákovým hostem v podcastu, ale i šotoušem. A pokud nevíte, co to šotouš je, určitě si tenhle díl poslechněte. Dozvíte se také, že se i zapálený cestovatel někdy musí vystavovat cestovní horečce, aby si vysněný výlet užil „teď a tady“ a nikoli až po jeho skončení. Jinými slovy – nervozita umí vážně překážet.
Lišák s Martinem se shodují na tom, že každý problém je třeba řešit, i když říct si o pomoc nemusí být pro každého jednoduché. Oba posdílejí zkušenosti s psychoterapií a Lišák představí podporu studentům, která na ZČU je.

Čtvrtým Lišákovým hostem je Kamila, studentka, sportovkyně, trenérka a mimo jiné autorka článku o syndromu vyhoření. Syndrom vyhoření si sama zažila, a to jak ve škole, tak i ve sportu. Moc dobře ví, jaký vliv mohou mít na psychiku jedince tlak na výkon, strach z neúspěchu, jak nepříjemné mohou být scénáře ve vlastní hlavě. Nejen proto dnes staví Kamča působení na svěřence v tréninku atletiky zejména na radosti a komunikaci.

V pátém díle podcastu je Lišákovým hostem Kuba, další z redaktorů blogu Studentské otazníky, student FAV a také spisovatel. Ano, Kubovi vyšla sbírka povídek s názvem Kdo nemaká, nežere. Lišák s Kubou nás v první části tohoto dílu odvádí od žurnalistiky do světa literární tvorby za zdmi ZČU.
Druhou část věnují povídání o tom, jak se Kuba dozvěděl o duševních potížích Lišáka, a co může člověk prožívat, když se od někoho blízkého dozví o jeho duševním onemocnění, o kterém do té doby neměl ponětí. Věděli jste, že člověk s depresí „to“ nemívá napsané na čele a nemusí být vůbec zakřiknutý? A změnil se Kubův pohled na Lišáka a lidi s duševním onemocněním?

Michaela Vaňková je šéfredaktorkou Studentských otazníků (nemá toto označení příliš ráda – že by se snad za slovem šéf schovávalo nějaké stigma?). Svoji práci a kontakt se studenty Míša ráda má, a moc! To nakonec uslyšíte v první části šestého dílu tutoho podcastu. V druhé části se Míša rozpovídá o svých patáliích s duševním zdravím, které jí znepříjemnily hlavně prvák a druhák studia VŠ. Přechod ze střední školy s sebou přináší nové zkušenosti. Teď už Míša ví, že není dobré ignorovat negativní pocity a zavírat je do 13. komnaty, a taky, že i neradost ze života se dá řešit.

Posledním Lišákovým hostem v podcastu je… Lišák? Tedy, přesněji: Lišák je posledním podcastovým hostem Aleny, která za něj tentokrát převzala post moderátora. Proč Lišák podcast dělá? Kolik má koníčků a jak to pomáhá proti depresím? A co vlastně Lišák řeší sám za psychické problémy? Odpovědi na všechny tuty otázky a spoustu dalších najdete v sedmé a zároveň poslední redaktorské epizodě podcastu Když duše není stigma.

V bonusové epizodě podcastového seriálu Alena s Lišákem znovu lehce narušují dynamiku moderátor-host a hovoří o zákulisních věcech tvorby podcastu. Zajímá vás, jak vznikl název? Proč zrovna téma duševního zdraví je obsahem jednotlivých epizod?
Uslyšíte také historky ze zákulisí a Lišák s Alčou zodpoví otázky, které jim posluchači a hosté během natáčení podcastu pokládali. Dozvíte se toho zkrátka dost a ještě víc, tak poslouchejte!